Diego Maradona

Pod heslem „Maradona“ čteme ve slovníčku pojmů jedné nejmenované knihy o fotbale toto: „Argentinský enfant terrible, starý lajnař, průserář, marxista a génius fotbalu. Když pánbů rozdával druhy rozumu, tak to s tím fotbalovým, co se Maradony týče, o dost přeťáp. Na ostatní druhy totiž už nezbylo moc místa.“
Ano, Diego Armando Maradona se sice stal jedním z nejlepších fotbalistů historie, ale pohříchu také jedním z nejkontroverznějších. Jeho nespoutané divoké emoce, způsobené vášnivým argentinským srdcem a horkou jihoamerickou hlavou, jej přivedly jak na zeleném pažitu tak i mimo něj do roztodivných životních letů a pádů, které - navíc ve spojení s jeho jménem - psaly dějiny.
Největší dětský fotbalový talent na světě, v šestnácti první liga za Argentino Juniors, v tomtéž věku debut za reprezentaci. MS ve fotbale 1978 sice Argentina vyhrála ještě bez něj, o rok později však jako kapitán dovedl k titulu mistra světa její juniorský celek. Pak dva roky v Boca Juniors a MS 1982 ve Španělsku, kde kopnul Brazilce Batistu do břicha – následoval odchod bez pocty. Přesto ho koupila slavná „Barca“. Těžká nemoc a zranění, chvilku miláček publika, chvilku nenáviděný frajírek, raději přestup do Neapole. Poprvé přičuchnutí ke kokainu.
Na světovém šampionátě v Mexiku v roce 1986 s Argentinou jako kapitán mistrem světa a zároveň nejlepším hráčem turnaje. Tamtéž v zápase proti Anglii dva slavné, zcela odlišné góly – ten první „boží“ rukou, dodnes nepřekonaná drzost a oprsklost, kterou mu ovšem rozhodčí zbaštili, a ten druhý, při němž obešel pět hráčů a brankáře, označovaný za nejkrásnější, který kdy při MS padl. V té době už dávno sluje pověstí neústupného rebelanta. Hádá se s rozhodčími, trenéry, majiteli klubů, i se samotnou světovou fotbalovou asociací.
Šťastné angažmá v Neapoli – vítězství v lize, v poháru, získání poháru UEFA. Na MS v Itálii v roce 1990 s Argentinou ve finále turnaje – pak pozvolný pád do jiného vesmíru. Patnáctiměsíční stop za doping – odchod z Neapole. Mejdany, kokainová extempore, hádky s novináři, chátrající zdraví, zvyšující se hmotnost. Střídání angažmá – ve španělích Sevilla, doma v Argentině Newell´s Old Boys - a zranění.
Poté znovu ve formě, ale další průšvih na MS v USA v roce 1994 – opět pozitivní test za doping. Pro jeho způsob uvažování je jen jediné vysvětlení – spiknul se proti němu celý svět. Následují opět hádky s kdekým, střelba na novináře, koksové pidinudle, kamaráčoft s Fidelem Castrem, v roce 1995 znovu návrat na fotbalový trávník v dresu Boca Juniors. Pak opět koks, obvinění z daňových podvodů, tloušťka, rekonvalescence na Cuba Libre.
Šestkrát nejlepší hráč celého amerického kontinentu, dvakrát nejlepší fotbalista světa, jedenkrát nejlepší fotbalista působící v Evropě, dvakrát nejlepší sportovec Argentiny, v roce 1994 vyhlášen nejlepším argentinským fotbalistou všech dob. V roce 2000 titul „fotbalista století“ před slavným Pelém.